Kartičky fungují pro všechny úrovně. Tedy, kromě naprostých začátečníků. Pokud jsou vaši studenti falešní začátečníci nebo jsou na úrovni A1, může to pro ně být ze začátku náročné, ale i tak stojí za to kartičky vyzkoušet, určitě se to vyplatí. 

Studenti totiž zjistí, že i se základní slovní zásobou se dá říct téměř cokoli. Jen je potřeba vzdát se představy, že je nutné všechno říct tak, jako v češtině a že zejména z počátku jde o to, říct to jakkoli.

Nemusíte se ani bát ani toho, že se ve skupince sejdou lidé s různými úrovněmi. V běžném životě je to taky tak. Každý odpoví podle své úrovně a navíc si hned můžou ověřit, jak rozumí a jak je rozumět jim.

Žádná speciální slovní zásoba není potřeba. Jde právě o to co nejlépe využít to, co už studenti znají, na co si v danou chvíli vzpomenou a neřešit to, že normálně to ví, jen si teď vzpomenout nemůžou.

To nevadí, podpořte je v tom, ať to řeknou jinak. Jednoduše použijí to, na co si vzpomenout můžou. Říct to tak, jak nejlépe dovedou, je stejně to jediné, co můžou udělat.

Až na několik výjimek jsou kartičky napsány tak, že stačí celý text kartičky zadat do Google překladače a studenti dostanou správný význam. Samozřejmě v rámci schopností a možností překladače.

Nebo můžou použít slovník, protože naučit se  používat slovník také patří do kompletní jazykové výbavy.

Ale já osobně se domnívám, že je to vlastně jedno, jestli studenti význam kartičky pochopí správně. Jde totiž v první řadě o to, aby mluvili. To o čem, je až na druhém místě.

Spolužáci nebo vy je případně můžete opravit nebo nasměrovat. Což je určitě přirozenější a užitečnější cesta, než dohledávání každého slovíčka. Takže pokud vy to nepovažujete za nezbytně nutné pro zachování svého duševního zdraví, nechte je v tom trošku plavat.

Pro tuhle hru žádná pravidla nepotřebujete. Vlastně jedno. Nechte studenty mluvit jenom anglicky. Nechte je mluvit co nejvíc a nechte je mluvit tak, jak v danou chvíli nejlépe dovedou. To jestli je to správně, je méně důležité než to, jestli jim ostatní rozumí.

Je jedno, jestli necháte všechny studenty nebo skupinu odpovídat na jednu kartičku nebo si každý vylosuje svoji. Můžete si také stanovit minimální délku odpovědi počtem vět, nebo můžete nastavit minutku. Studenti také můžou pracovat ve dvojicích a pak celé skupině převyprávět odpověď svého partnera.

Můžou si vylosovat např. 3 slova, která nesmí použít nebo naopak slova, která použít musí. Můžou to být třeba nepravidelná slovesa. Nebo můžou opovídat jako jejich oblíbená filmová, komiksová nebo literární postava. Fantazii se meze nekladou.