Kartičky na maximum
Kartičky na maximum
Následujících 10 tipů jak z kartiček dostat maximum byly původně napsané pro studenty, ale na základě zpětné vazby od učitelů a lektorů jsem se rozhodla je sdílet i s vámi. Můžete si je nechat pro sebe nebo dát studentům k nahlédnutí. A nebo jim předat nějakou svoji verzi. To už je jen na vás.
Představujte si, že mluvíte s někým, koho nesmírně zajímá to, co říkáte. Pomůže vám to zbytečně nespěchat a dovolit si zastavit se u všemožných detailů. Protože cílem není co nejrychleji na otázku odpovědět, ale co nejvíc mluvit anglicky.
Nastavte si časový limit na odpověď. Časový limit vás popostrčí, pokud máte problém s tím, jak začít a zároveň na vás začne působit lehký stres. To je v pořádku, protože pro mnoho lidí mluvit anglicky v reálných situacích představuje stres a tohle je takový malý trénink.
Pokud vás k otázce nebo tématu dne nic nenapadá nebo vám přijde hloupé, mluvte klidně o tom, že vás nic nenapadá nebo že je otázka hloupá. Kartičky jsou jenom inspirace, jde hlavně o to mluvit, naučit se být flexibilní a reagovat i v situacích, kdy nevíme, co říct.
Zvykněte si mluvit každý den. Když nemáte s kým mluvit, mluvte sami se sebou. Zvyknete si na to a budete mít v ruce perfektní pomůcku, jak zůstat v kontaktu s angličtinou i když zrovna nechodíte na kurz, nejste v zahraničí nebo z jakéhokoli důvodu nemáte čas se angličtině věnovat intenzivně.
Když si vytáhnete stejnou kartičku po několikáté, nepokoušejte se říct to samé, co jste říkali minule. I když si to vybavíte, nezaměřujte na to svoji pozornost a nepokoušejte se hledat stejné obraty. Právě naopak, zkuste to říct úplně jinak nebo si vymyslete úplně jinou odpověď. Můžete dokonce jednu kartičku záměrně použít víckrát za sebou (např. 3x) a pokaždé zkusit popsat tu samou situaci jinak.
Kartičky jsou v podstatě jen hra, ve které jde o to, abyste mluvili anglicky. Nikde není řečeno, že to, co řeknete, musí být pravda. Jsou to jednom příběhy. Třeba vás napadne slovíčko nebo fráze, které byste rádi použili, ale nehodí se do vaší pravdivé odpovědi. Tak si vymyslete odpověď alternativní. Nebo nemluvte o sobě, ale o někom jiném, případně o nějaké fiktivní postavě. Jenom abychom v tom měli jasno, nenabádám vás ke lhaní, ale k vyprávění příběhů.
Nepromýšlejte si svoji odpověď dopředu. Neplánujte si věty a obraty, které chcete použít. To vás bude zbytečně brzdit. Nehledě na to, že v průběhu můžete zapomenout, jak jste si to na začátku celé připravili, může vám vypadnout slovíčko, zaseknete se a jste v pytli. Prostě něčím začněte. Čímkoli. A pak už se to začne samo odvíjet. Fakt. Mám to ozkoušené na sobě i na svých studentech. Protože pokračovat je mnohem jednodušší, než začít!
Neřešte, jestli to, co říkáte je správně. Mluvit s chybama je normální. Cíl není říct všechno správně, ale říct to tak, aby vám ostatní rozuměli. Pokud s někým mluvíte, zjistíte to snadno. Pokud si mluvíte pro sebe, časem na to přijdete taky. Už jenom tím, že mluvíte anglicky, nastavíte mozek tak, aby angličtině věnoval více pozornosti.
Budete si jí víc všímat všude kolem sebe a tím budovat pasivní slovní zásobu v kontextu a postupem času si začnete všímat toho, že některé věci, které říkáte vám zní divně. V dalším kroku zjistíte, že to říkáte špatně, a nakonec přijdete na to, jak to říct správně. Možná to vypadá jako delší cesta, ale není. Tím, že si na to přijdete sami, si to taky mnohem lépe zapamatujete.
Budete si jí víc všímat všude kolem sebe a tím budovat pasivní slovní zásobu v kontextu a postupem času si začnete všímat toho, že některé věci, které říkáte vám zní divně. V dalším kroku zjistíte, že to říkáte špatně, a nakonec přijdete na to, jak to říct správně. Možná to vypadá jako delší cesta, ale není. Tím, že si na to přijdete sami, si to taky mnohem lépe zapamatujete.
Když budete mít pocit, že jste řekli něco, co zaručeně víte, že nevíte, ověřte si to ve slovníku. V 99 % zjistíte, že jste to řekli správně. V mozku máme uloženo nepředstavitelné množství informací, slovíček, frází, vět i celých odstavců nebo konverzací, aniž bychom si toho byli vědomi. Mozek vybere to, co hledáme a pošle nám to. Jenomže často to nezachytíme. Stane se to moc rychle nebo se nám to zdá moc snadné, tak tomu nevěříme anebo nevěříme sami sobě.
Začněte věřit tomu, že můžete mluvit anglicky. (Tohle měl být nejspíš bod číslo 1.) Protože když budete věřit tomu, že se anglicky nikdy nenaučíte, že vám to nejde, nemáte talent na jazyky, že jsou všichni lepší než vy a kdo ví, co ještě, tak to tak bude. TEČKA! Perception IS reality. Tohle nejsou žádné ezoterické kecy, to jsou vědecky doložená fakta. Takže jestli chcete mluvit anglicky, nejdřív uvěřte tomu, že je to možné a prostě mluvte a mluvte a ...
Následujících 10 tipů jak z kartiček dostat maximum byly původně napsané pro studenty, ale na základě zpětné vazby od učitelů a lektorů jsem se rozhodla je sdílet i s vámi. Můžete si je nechat pro sebe nebo dát studentům k nahlédnutí. A nebo jim předat nějakou svoji verzi. To už je jen na vás.
Představujte si, že mluvíte s někým, koho nesmírně zajímá to, co říkáte. Pomůže vám to zbytečně nespěchat a dovolit si zastavit se u všemožných detailů. Protože cílem není co nejrychleji na otázku odpovědět, ale co nejvíc mluvit anglicky.
Nastavte si časový limit na odpověď. Časový limit vás popostrčí, pokud máte problém s tím, jak začít a zároveň na vás začne působit lehký stres. To je v pořádku, protože pro mnoho lidí mluvit anglicky v reálných situacích představuje stres a tohle je takový malý trénink.
Pokud vás k otázce nebo tématu dne nic nenapadá nebo vám přijde hloupé, mluvte klidně o tom, že vás nic nenapadá nebo že je otázka hloupá. Kartičky jsou jenom inspirace, jde hlavně o to mluvit, naučit se být flexibilní a reagovat i v situacích, kdy nevíme, co říct.
Zvykněte si mluvit každý den. Když nemáte s kým mluvit, mluvte sami se sebou. Zvyknete si na to a budete mít v ruce perfektní pomůcku, jak zůstat v kontaktu s angličtinou i když zrovna nechodíte na kurz, nejste v zahraničí nebo z jakéhokoli důvodu nemáte čas se angličtině věnovat intenzivně.
Když si vytáhnete stejnou kartičku po několikáté, nepokoušejte se říct to samé, co jste říkali minule. I když si to vybavíte, nezaměřujte na to svoji pozornost a nepokoušejte se hledat stejné obraty. Právě naopak, zkuste to říct úplně jinak nebo si vymyslete úplně jinou odpověď. Můžete dokonce jednu kartičku záměrně použít víckrát za sebou (např. 3x) a pokaždé zkusit popsat tu samou situaci jinak.
Kartičky jsou v podstatě jen hra, ve které jde o to, abyste mluvili anglicky. Nikde není řečeno, že to, co řeknete, musí být pravda. Jsou to jednom příběhy. Třeba vás napadne slovíčko nebo fráze, které byste rádi použili, ale nehodí se do vaší pravdivé odpovědi. Tak si vymyslete odpověď alternativní. Nebo nemluvte o sobě, ale o někom jiném, případně o nějaké fiktivní postavě. Jenom abychom v tom měli jasno, nenabádám vás ke lhaní, ale k vyprávění příběhů.
Nepromýšlejte si svoji odpověď dopředu. Neplánujte si věty a obraty, které chcete použít. To vás bude zbytečně brzdit. Nehledě na to, že v průběhu můžete zapomenout, jak jste si to na začátku celé připravili, může vám vypadnout slovíčko, zaseknete se a jste v pytli. Prostě něčím začněte. Čímkoli. A pak už se to začne samo odvíjet. Fakt. Mám to ozkoušené na sobě i na svých studentech. Protože pokračovat je mnohem jednodušší, než začít!
Neřešte, jestli to, co říkáte je správně. Mluvit s chybama je normální. Cíl není říct všechno správně, ale říct to tak, aby vám ostatní rozuměli. Pokud s někým mluvíte, zjistíte to snadno. Pokud si mluvíte pro sebe, časem na to přijdete taky. Už jenom tím, že mluvíte anglicky, nastavíte mozek tak, aby angličtině věnoval více pozornosti.
Budete si jí víc všímat všude kolem sebe a tím budovat pasivní slovní zásobu v kontextu a postupem času si začnete všímat toho, že některé věci, které říkáte vám zní divně. V dalším kroku zjistíte, že to říkáte špatně, a nakonec přijdete na to, jak to říct správně. Možná to vypadá jako delší cesta, ale není. Tím, že si na to přijdete sami, si to taky mnohem lépe zapamatujete.
Budete si jí víc všímat všude kolem sebe a tím budovat pasivní slovní zásobu v kontextu a postupem času si začnete všímat toho, že některé věci, které říkáte vám zní divně. V dalším kroku zjistíte, že to říkáte špatně, a nakonec přijdete na to, jak to říct správně. Možná to vypadá jako delší cesta, ale není. Tím, že si na to přijdete sami, si to taky mnohem lépe zapamatujete.
Když budete mít pocit, že jste řekli něco, co zaručeně víte, že nevíte, ověřte si to ve slovníku. V 99 % zjistíte, že jste to řekli správně. V mozku máme uloženo nepředstavitelné množství informací, slovíček, frází, vět i celých odstavců nebo konverzací, aniž bychom si toho byli vědomi. Mozek vybere to, co hledáme a pošle nám to. Jenomže často to nezachytíme. Stane se to moc rychle nebo se nám to zdá moc snadné, tak tomu nevěříme anebo nevěříme sami sobě.
Začněte věřit tomu, že můžete mluvit anglicky. (Tohle měl být nejspíš bod číslo 1.) Protože když budete věřit tomu, že se anglicky nikdy nenaučíte, že vám to nejde, nemáte talent na jazyky, že jsou všichni lepší než vy a kdo ví, co ještě, tak to tak bude. TEČKA! Perception IS reality. Tohle nejsou žádné ezoterické kecy, to jsou vědecky doložená fakta. Takže jestli chcete mluvit anglicky, nejdřív uvěřte tomu, že je to možné a prostě mluvte a mluvte a ...