Jestli nemůžete v průběhu pracovního týdne najít čas na úkoly, které nejsou o mluvení, chápu to. Ale těch úkolů není tolik, aby se nedaly zvládnout třeba o víkendu. Nebo jeden večer nebo brzy ráno. Samozřejmě, nějaký čas navíc to vyžaduje, ale není ho mnoho a je to investice do Vás samotných a to za to stojí.

Ale uplně upřímně, jestli máte pocit, že nemůžete najít čas na to, abyste sami pro sebe mluvili anglicky, je to jenom VÝMLUVA.

Protože na to, abyste sami pro sebe mohli mluvit anglicky nepotřebujete nic navíc. Žádný čas navíc, žádný prostor navíc. Jasně, bylo by fajn mít každý den, když přijdu z práce čtvrt hodiny, kdy mě nikdo neruší a můžu si nahlas mluvit.

ALE mluvit si můžete i jenom v hlavě. Když prostě není prostor na to, abyste mluvili dneska nahlas, mluvte si v hlavě. Že není prostor, kde to můžete dělat? Tomu nevěřím.

Například já si takhle často mluvím u žehlení. Vedu imaginární konverzaci, která se žehlením nemám vůbec nic společného, ale prostě mi to už nějak automaticky naskočí.

Vy můžete využít třeba cestu do práce. Je jedno jestli jedete autem nebo hromadnou dopravou. V tom případě si vemte sluchátka a pusťe si nějakou relaxační hudbu, cokoli u čeho Vás nebudou rušit slova a můžete se do toho pustit. Navíc před sebou máte nekonečný zdroj podnětů v podobě Vašich spolucestujících.

Další možnosti jsou například při vaření, při běhání nebo jiném cvičení, když čekáte ve frontě, když se sprchujete, před usnutím, při domácích pracech...

Ten čas i prostor tu JSOU. I kdyby to mělo znamenat, že prostě budete sedět déle na záchodě. :-)

Tak se, prosím, v klidu zamyslete, proč tenhle pocit máte a co je vlastně ta pravá příčina toho, že "nemáte čas". Nejspíš za tím bude nějaká forma strachu. Může to být třeba strach z toho, že si nejste jisti, že to co říkáte, je správně nebo že když vykročíte ze svojí komfortní zóny, bude to znamenat celkovou změnu a to Vás může děsit.

A tyhle drobné kroky, co vedou k velkým změnám, které nás často děsí jsou s velkou pravděpodobností změny, které nás přivedou k tomu životu, který toužíme žít. A i když po tom toužíme, vidíme ty obrovské změny a představujeme si, čeho všeho bychom se museli v našem současném životě vzdát.

Je důležité si položit otázku, jestli to, o co se tak bojíme, že přijdeme, je opravdu tak důležité a k našemu životu nezbytné a naopak to, co bychom tou velkou změnou mohli získat, je tak děsivé.

Nezapomeňte si na tu otázku také pravdivě odopvědět. :-)

PS: Schválně napiště mi, na jakých nejbláznivějších místech jste si zamluvili. Nebo to můžete sdílet do skupiny na Facebooku nebo na Instagramu. Tam můžete kromě hashtagů #thespeakingchallenge a #mojeanglictina přidat ještě #tadymluvimanglicky.