Ze školy si neseme přesvědčení, že chyby se nedělají. Nebo že by se dělat neměly. Jenomže to je utopie a realita je úplně jiná. Chyby děláme všichni a děláme je běžně. I rodilí mluvčí.

Když mluvíme česky, taky děláme chyby. Jak ale přijde na angličtinu, máme pocit, že nesmíme udělat ani jedinou chybičku. Že musíme mluvit přesně tak, jak to bylo v učebnici. Že když v anglický větě není zájmeno, je to konec světa.  

Ale není. O nic nejde. Ani když uděláme velkou chybu, ze který třeba vznikne trapná situace. Prostě si to moc dobře zapamatujeme, zasmějeme se sami sobě a příště už tu samou chybu nejspíš neuděláme.

Díky chybám, který uděláme se toho naučíme víc než díky těm, který neuděláme. Zkuste se teda na chyby dívat jako na příložitost k učení. Ne jako na něco, čemu je naprosto nutný se vyhnout. Protože pak ze strachu z toho, že uděláte chybu, radši ani neotevřete pusu. A to by byla fakt škoda.