Schválně jestli vám tohle něco připomene: „Mám ráda svoji angličtinu takovou, jaká je.“ Ne? Tak já vám napovím – takhle zněla ta věta původně: „Mám tě rád takovou, jaká jsi.“ Je z hodně oblíbenýho filmu o single třicítce, která se snaží zhubnout, přestat kouřit, ale ze všeho nejvíc se snaží najít lásku.

Jestli tipujete Deník Bridget Jones (já tam to „ová“ prostě nedám), tak máte pravdu. Pamatujete si na tu scénu po naprosto příšerný večeři, kdy Mark Darcy řekne Bridget tuhle mám-tě-rád-takovou-jaká-jsi bombu? No a nemilujeme to všichni?

Jsem si jistá, že se shodneme na tom, že Bridget Jones fakt není dokonalá. Říká to dokonce i Mark Darcy v už zmíněný scéně. Ale stejně ji milujeme, že jo?

Ne až bude dokonalá (pozor spoiler – to se nikdy nestane), ale milujem ji právě pro ty nedokonalosti, který dělají z Bridget Bridget. A úplně to samý platí pro vaši angličtinu.

Já vím, že to opakuju pořád dokola. Ale je to proto, že je to důležitý. A taky proto, že to není tak snadný. Ale když to neuděláte, šance, že se někdy něco změní, je NULOVÁ.

Je to stejný, jako když máme pocit, že nikdy nemáme dost. Dost peněz, dost času, dost lásky. Pocit, že nikdy nejsme dost šťastný. Očekáváme, že se stane něco, díky čemu se tak budeme cítit. Ale všechno se to odehrává v naší hlavě. Nepřichází to zvenčí.

Další věc je, že očekáváme, že se to stane v budoucnosti. A na to se soustředíme. Jenomže ono se to může stát jenom teď. Funguje tak trochu naruby v porovnání s tím, jak bychom čekali, že to bude fungovat. Myslíme si, že nejdřív musí přijít vnější změny, abychom se mohli cítit jinak.

Já to chápu, protože to vypadá logicky. Jenomže takhle to není. Nejdřív musíme změnit svoji mysl a to, jak přemýšlíme a čemu věříme, tj. udělat vnitřní změnu. A až potom proběhne změna vnější.

Věříme tomu, že najednou se začneme cítit tak, jak se chceme cítit. Všimli jste si, že jsem řekla: „Začneme se cítit…“? A v tom to právě je.

Není to o tom, kolik toho umíme, jak širokou máme slovní zásobu, kolik gramatiky máme v malíčku. Je to o tom, jak se cítíme. A to, jak se cítíme, je vždycky vnitřní záležitost.

Třeba mluvíme lámanou angličtinou a stojí nás spoustu energie tím jazykem vůbec mluvit. Často si nemůžeme vzpomenout, jak se co řekne, naše gramatika zdaleka není dokonalá, ale i tak máme ze svý angličtiny dobrej pocit.

mluvíme anglicky každý den a naše slovní zásoba je větší než u některých rodilých mluvčí. Máme potvrzení z venčí (třeba ve formě zkoušky), že je naše angličtina dobrá, ale my pořád máme pocit, že fakt stojí za houby.

To, jak se budeme cítit, je vždycky jen a jen naše rozhodnutí. Takže kdy se rozhodnete změnit to, jaký pocity máte ze svý angličtiny? Kdy, když ne teďka? Kdy je ten moment v budoucnosti, kdy na to bude ten správnej čas? Jak to poznáte? Jak si to definujete?

Zamyslete se nad tím a pak si vezměte papír a tužku a napište si to. Co si myslíte, že se musí stát, abyste mohli mít dobrej pocit ze svý angličtiny?

Šup, běžte to udělat teď. Já tady počkám, než se vrátíte. Budu poslouchat tohle album, abych se zabavila.

Už jste zpátky? Tak brzo? Já to ještě nedoposlouchala. Jste si jistý, že už to máte? No tak dobře, tak mi ukažte, co jste si zapsali. Vsadím se s váma o 4 Dark Milky, že tam bude něco takovýho:

Jenže co když jste tak zvyklý si říkat, že vaše angličtina stojí za prd, že ten moment, kdy je možný mít z ní dobrej pocit, už nastal? Co když jste si toho jen nevšimli?

Protože nastal. Možná že to jen vypadalo trochu jinak, než jste čekali. Možná že jste čekali, až se stanou věci, co jste si zapsali na seznam. Nebo na to, až bude vaše angličtina perfektní. A ona pořád není.

Ty věci na seznamu, ty jsou všechny vnější. A jak už jsem říkala, nepřinesou vám ten pocit, na kterej čekáte. Můžeme si sebevíc myslet že jo, ale v reálu to tak prostě není. Je to jenom naše představa.

Abyste mohli začít mít svoji angličtinu rádi, myslím, že je hodně důležitý pořádně se podívat na to, jak na tom jste. A být sami k sobě upřímní.

Tohle bych si například mohla říct o svý norštině: „Teď umím 20 nebo 30 sloves. Umím si objednat kafe, umím říct, že se mám dobře, že na chatě mám kolo a že mluvím norsky a anglicky, že nejím chleba a nějaký další fráze.“

A tohle je moje současná startovní čára. Tady jsem teď. Nesrovnávám se s rodilýma mluvčíma nebo s dalšíma lidma, co se taky učí norsky. No, to je taky tím, že žádný neznám. Ale hlavně proto, že mi to vůbec nedává smysl.

Jedinej člověk, se kterým se srovnávám, jsem já sama před rokem. Před rokem jsem neuměla ani slovo norsky. Teď už umim. A pro mě je to fakt skvělý.

Jestli ohledně svý angličtiny nemáte takhle silný emoce, je to v pohodě. Bohatě stačí, když si řeknete, že teď je to prostě takhle je to OK, tak jak to je. Je to totiž úplně jinej příběh, než když si řeknete, že to stojí za prd. 

A to je vaše startovní čára. Od tý se můžete posouvat dál. Třeba k tomu, že si dokonce začnete říkat, že svoji angličtinu MÁTE RÁDI takovou jaká je. A že tomu budete věřit, protože pak se to stane vaší realitou.

Jestli vám dělá problém tomu uvěřit teď hned, stáhněte si tapetu s touhle hláškou a použijte ji jako afirmaci. Nastavte si ji na telefonu a čtěte si ji tak často, jak jen to jde. Tak vám pomůže přepsat zastaralý představy, který o angličtině máte.

Mimochodem, tapeta je v pěti originálních designech a padne nejen vašemu telefonu a počítači, ale i tabletu.

Podobné články