Jestli jste se někdy pokoušeli učit se nějaký cizí jazyk na Duolingu, víte, že jednotlivý lekce jsou proložený různýma motivačníma textíkama. Já jsem poslední dobou používala Duolingo docela hodně, takže jsem těch textíků viděla pěknou řádku.

Duolingo nemá v zásobě žádný velký repertoár, a tak se docela opakujou. Já je někdy čtu a někdy ne. Asi to tak mají všichni. Ale jsem si jistá, že jste zaznamenali tenhle: „15 minut Duolinga denně vás může naučit (cizí) jazyk. A co udělá 15 minut sociálních sítí?“

Já ho viděla. A hodněkrát. A podvědomě jsem přikyvovala. Nevím, jak dlouho mi trvalo si uvědomit, že s tím nesouhlasím. A to velmi silně. Ne tolik s tou částí o Duolingu, ale s tou částí o sociálních sítích. Oni to sice neřeknou přímo, ale to, co naznačují, je celkem jasné.

Pomalu si to začalo říkat o pozornost. A před několika týdny jsem se se studentkami bavila o Instagramu. Většinou jsem mluvila já, protože jsem si nemohla pomoct a vášnivě jsem Instagram obhajovala. A v tu chvíli mi to došlo.

Dost mě to překvapilo. Vážně. Kdyby moje minulé já slyšelo to, co se právě chystám říct, myslelo by si, že je se mnou něco hodně v nepořádku. Možná by se mě dokonce pokusilo zachránit přede mnou samotnou a před povrchností a falešností Instagramu. Ale je to tak.

A začala jsem svoje důvody sdílet se svými studenty a teď mám pocit, že je na čase podělit se i s vámi. Ale vraťme se na začátek.

A tady je ta část, která když se přeloží, nedává vůbec smysl a je to přesně ten důvod, proč se vyplatí přečíst si článek v angličtině. Jestli jste ho četli, tak víte, co se tady děje, a jestli ne, na anglickou verzi se překlikněte, abyste pochopili proč pokračuju tak, jak pokračuju.

No, ještě pořád si celkem slušně pamatuju text. A pořád z toho mám husí kůži, ale teď se vraťme zpátky na začátek. Myslím to vážně! Přestaňte si pobrukovat tu písničku a soustřeďte se.

Takže, soukromý profil na IG jsem si založila někdy před 5 nebo 6 lety a do dneška tam je všeho všudy 7 postů. Jednou jsem sdílela Insta Story. Ani nevim, proč jsem si ho tenkrát založila. Asi proto, že to bylo cool.

Netrávila jsem tam moc času. Sledovala jsem některý svý kamarády a známý. Ale jinak jsem nesledovala skoro nikoho, takže nebyl důvod, proč bych tam lezla.

Pak před pár lety začala na Instagramu trávit víc času moje sestra. Často jsem ji přistihla, jak mačká obrazovku telefonu, a říkala jsem si, že je to pěkná pitomost. Když jsem se zeptala, co dělá, řekla mi, že se kouká na Stories, a nějaký mi ukázala. Byla jsem z toho akorát tak zmatená. 

Ale po čase jsem začala být zvědavá. Tak jsem nakoukla na svůj profil na Instagramu a rozhodla jsem se ho pořádně prozkoumat. Začala jsem sledovat nějaký celebrity (protože jsem nevěděla, koho sledovat) a přišla jsem na to, jak fungujou Insta Stories. Respektive, přišla jsem na to, jak funguje sledování Insta Stories.

Asi před dvěma lety jsem si založila business profil a tím se všechno naprosto změnilo. Stalo se to z několika důvodů. Za prvé, začala jsem vytvářet obsah. A bavilo mě to.

Jako, někdy to bylo fakt stresující. Ale ne tak stresující, jako když vás před měsícem omylem najala jaderná elektrárna a teď jste v práci sami a jste zodpovědní za všechno. ZA VŠECHNO! Ehmm, pardon. Ale nedávno jsem se dívala na Černobyl.

No nic. Druhý důvod byl, že jsem začala sledovat zajímavý lidi. Skutečný lidi. Ne že by celebrity nebyly skutečný lidi, ale víte, co myslim.

Jedním z těch skutečných lidí, který jsem začala sledovat, byla Kristýna Dolejšová alias @hellochristie. A vzpomínám si, že ve Stories jednou říkala, že považuje Instagram za skvělý zdroj inspirace a štěstí nebo tak něco.

Něco mě přimělo se nad tím víc zamyslet. Protože tou dobou jsem Instagram takhle rozhodně neviděla. Viděla jsem, že ho můžu používat pro svoje podnikání. A taky jako místo, který požírá můj čas. Místo, kde můžu sledovat celebrity. Místo, kde všechno a všichni jsou krásný, a místo, kde můžu sledovat, jak životy všech ostatních jsou lepší než ten můj.

Jenže Kristýna řekla jednu důležitou věc. A teď budu parafrázovat, protože si to přesně nepamatuju. Mluvila o tom, že si vytvoříte svoji vlastní bublinu a dovnitř pustíte jen ty lidi, kteří vás inspirují, kteří vás nějak obohacují a díky nimž ze sebe máte dobrý pocit. Když se vám nelíbí něco, co někdo říká, přestanete ho sledovat.

Takhle snadný. Naprosto to dává smysl, ale já jsem o tom ze začátku pochybovala. V mý hlavě byl  Instagramu divný a zlý místo, kde závist, faleš a žárlivost jsou jako doma. A ona přitom mluví o místě plnym inspirace atd.?

Začala jsem si víc všímat toho, koho sleduju a jaký mám z jednotlivých lidí a značek pocity. Když to se mnou neladilo nebo jsem se kvůli tomu cítila blbě, přestávala jsem sledovat. A ač to zní nejspíš pěkně hloupě, někdy to nebylo tak lehký vidět.

Například jsem někoho sledovala, protože sdílel pěkný fotky z cestování. A já mám ráda pěkný cestovatelský fotky. Takže jsem si hned neuvědomila, že z ostatního obsahu nebo celkovýho vyznění profilu nebo toho člověka jsem se necítila moc dobře.

Tady mám potřebu říct, že to vůbec neznamená, že by na tom profilu nebo člověku bylo něco špatně. Znamená to jen to, že mně to nesedělo.

Každopádně, když jsem se na to víc zaměřila, bylo to snazší. Teď sleduju jen profily, který mi přijdou inspirativní a po estetický stránce se mi líbí. Profily, díky kterým ze sebe mám dobrý pocity nebo se díky nim někam posouvám. A musí splňovat všechny tyhle podmínky. Když ne, tak smůla.

Kdybychom tady měli časovou osu, viděli byste, že teď se přibližujeme k tomu bodu před několika týdny, kdy jsem poprvé řekla, že miluju Instagram.

A taky k tomu, proč nesouhlasím s citátem z Duolinga ze začátku článku. Protože za 15 minut denně se dá na sociálních sítích naučit spousta věcí, které vám můžou změnit život k lepšímu.

Zhruba v posledním roce jsem si kolem sebe vybudovala malou komunitu (můžeme jí klidně říkat bublina), která absolutně podporuje mojí pohodu. A jako výsledek se teď na IG dívám jako na přátelský a inspirativní místo, díky kterýmu je můj život pohodovější.

Abyste měli představu, o čem mluvím, dám vám sem několik témat, který jsou pro mě důležitý nebo nějak zajímavý a o kterých jsem se loni na IG spoustu naučila:

Objevila jsem novou hudbu a různý další umělce, ale i spousta dalších. Instagram se stal taky mým hlavním a často jediným zdrojem informací o cov*d opatřeních, díky Dominikovi Ferimu a jeho profilu @choco_afro. To bylo naprosto neočekávaný.

Ale jedno z největších překvapení byl fakt, že jsem se přistihla při tom, že chodím na Instagram nakupovat. Záměrně. Nešla jsem na Google, Fler nebo Etsy, šla jsem na Instagram.

Udělala jsem to asi třikrát, než jsem si to uvědomila. Ale přijde mi to naprosto logický. Instagram je plnej krásnejch věcí. Plnej lidí, který vyrábějí krásný věci a který ty krásný věci, který vyrobí, sdílejí na svých profilech.

Takže když jsem chtěla nějakej novej a pěknej hrnek, šla jsem do vyhledávacího políčka a zadala jsem (skoro jsem napsala ‚vygooglovala‘) #keramickyhrnek – a bingo. Vyjelo mi jich spousta. A většina z nich fakt pěkný.

A proč vůbec tahle óda na Instagram na blogu o angličtině? To je jednoduchý. Obrázky, který jsem použila pro tenhle článek, jsou sice z českých profilů, ale většina profilů, co sleduju a čerpám z nich inspiraci, jsou v angličtině.

Takže kromě toho, že se dozvídám nový věci o všem, co jsem zmínila o chvíli dřív, si zlepšuju v angličtinu.

Ale nejen v angličtině. V pohodě to funguje to pro jakýkoli jazyky. Sleduju profily ve španělštině, abych získala pasivní slovní zásobu. A od listopadu, kdy jsem se začala učit norsky, sleduju několik profilů v norštině.

Nevíte, kde začít? S tím vám snadno pomůžu - začněte sledovat můj profil @englishstories.cz a přitáhněte si do každodenního života víc angličtiny. Většina postů, ať jsou to videa, nebo texty, je v angličtině, takže to máte v suchu.

Mám v plánu několik nových věcí a zrovna teď jednu novinku testuju. Jsou to speaking prompts (jsou to pošťouchnutí k mluvení, ale to zní prostě blbě). Chci je sdílet každý týden, abyste si mohli mluvit pro sebe a trénovat tak angličtinu. Najdete je v tomhle průvodci.

Jestli to nevíte, tak průvodci jsou takový sbírky příspěvků (ať vašich, nebo cizích) a jsou obvykle seskupený podle tématu. Takže můžete mít po kupě příspěvky, který spolu nějak souvisí. Můžete průvodce použít klidně jako nástěnku nebo vision board.

Taky mám v plánu ministerclass. Krátký videa s tipy a triky, jak líp využívat angličtinu, kterou už znáte, a taky jak se vypořádat se strachy a nejistotami, které máte spojené s angličtinou. Jedna je tady.

Skoro každý den postuju IG Stories. Jsou zábavnější, barevnější a bláznivější než můj feed. Tu a tam na vás vybalím nějakou otázku, kvíz nebo anketu. A na oplátku s vámi sdílím to, co mě inspiruje, co mi přijde vtipný nebo zajímavý. Dostanete se tak snadno k dalším profilům v angličtině. Můžete si pak vybrat, co vám sedí a koho chcete sledovat. 

Nepřijdete ani o kousky každodenního života. Jako třeba na jaký seriály koukám, co čtu za knížky a normální věci, co dělám. Většina opět v angličtině, takže se dostanete k frázím, který v učebnicích nenajdete.

Každý měsíc tam najdete taky tapetu s afirmací, kterou si můžete stáhnout a použít ji na telefonu. Tyhle afirmace vám pomůžou zbavit se nejčastějších, ale neužitečných, představ o angličtině.

Je fér říct, že to není všechno jenom růžový a že se sociálníma sítěma je spousta závažných problémů. Ale do toho se dneska nebudu pouštět. Teď jsem tu jako zastánce Instagramu, tak mě za to neukřižujte.

Ale chci říct, že byste do toho měli jít s otevřenýma očima a být si vědomi toho, že fotky, který na IG vypadají dokonale, jsou zřídkakdy dokonalý i v reálu. A když si chcete kolem sebe vybudovat bublinu, která vás bude podporovat, musíte se v tý bublině stát tak trochu diktátorem. Nastavit si pravidla a držet se jich.

A když to uděláte, může se stát, že sami sebe překvapíte stejným prohlášením jako já. Pro případ, že jste zapomněli nebo mi pořád nevěříte, řeknu to ještě jednou:

Podobné články