Slyšeli jste někdy o dni příšernejch vlasů? Možná, že slyšeli a možná, že ne. Ale to není podstatný. Protože si jsem jistá, že jste nějaký takový den zažili. Víte co myslím, ten den, kdy ať děláte, co děláte a snažíte se sebevíc, vaše vlasy jsou prostě PŘÍŠERNÝ.

A proč mluvím o vlasech? No protože existuje něco, čemu já řikám den příšerný angličtiny. Pravidla jsou stejná jako pro ten den s vlasama akorát v tomhle se vztahují na angličtinu. Tak se pohodlně usaďte, můj příběh o dni příšerný angličtiny je tady.

Zhruba před dvěma lety jsem šla na masáž. Rozhodně to nebyla první ani poslední masáž, na kterou jsem šla. ALE tuhle konkrétní masáž si moc dobře pamatuju. Respektive, mnohem líp si pamatuju, to co následovalo po masáži.

Ale začněme od začátku. Důvod proč jsem na tu masáž šla byl, že jsem měla hrozně zatuhlej krk a už několik dní jsem měla migrénu. Takže jsem v zoufalství zavolala svojí masérce.

Ten zatuhlý krk v kombinaci s migrénou byly dost vysilující, takže jsem cítila poměrně velkou úlevu, už jenom když jsem slyšela, že má volno zítra odpoledne. Při masáži jsem zas tak velkou úlevu necítila. Fakt to příšerně bolelo. A to to nebyla žádná thajská masáž nebo něco!

Masérka mi řekla, že celý moje záda jsou fakt v příšerným stavu a že bych vážně měla něco udělat se vším tím stresem, který to způsobuje. No super, děkuju, že vím co mám dělat, ale nevím jak.

No nic, po tý proceduře jsem si to namířila domů a myslela jsem jenom na postel. Plán byl naprosto jasný. No aslepoň mě. Už né tolik našemu psovi. Prostě potřebovala (nebo spíš chtěla) jít ven a dávala to dost hlasitě najevo.

Takže jsme šly ven. Říkala jsem si: OK, krátká procházka je v pohodě. Čerstvý vzduch mi udělá dobře. To dám a pak do postele a dneska už nic nedělám. Mimochodem byl pátek podvečer.

Byly jsme venku asi 3 minuty a já jsem byla ráda, že vůbec jdu, když jsem viděla psí kamarádku našeho psa. No super! Jakože pro ty psi je to fajn, aspoň si pohrajou. Ale ty páníčci, to je problém.

Nechápejte mě špatně, ti páníčci jsou moji kamarádi. ALE tohle znamenalo nějakou konverzaci. A pro mě bylo už dost těžký jít, natož mluvit.

Ale tím moje utrpení neskončilo. Jak jsme přišly blíž (a jinou možnost než jít blíž jsme neměly), všimla jsem si, že je tam další pes. A jeho páníček. A tenhle kluk NENI ČECH. Myslim, že je Portugalec nebo Španěl nebo něco.

Je uplně jedno odkud je, každopádně to znamenalo, že budeme mluvit anglicky. Ani omylem, dneska fakt ne! Asi si říkáte:

Kde je problém? Problém byl v tom, že můj mozek byl uplně na kaši, takže jsem nebyla schopná mluvit žádnym jazykem. Šance, že bych mluvila anglicky byla uplně stejná jako že bych mluvila čínsky.

Moji kamarádi samozřejmě věděli, že učím angličtinu, ale nikdy mě neslyšeli mluvit. Takže jsem si připadala LEHCE pod tlakem. Budou si myslet, že jsem uplně nemožná? Mám dělat, jakoby nic a že je všechno v pohodě? A nebo ještě líp, mám dělat, že tam nejsem?

Byla jsem příšerně unavená a můj mozek nefungoval normálně. Kdyby fungoval, řekla bych něco jako:

Ale jak už jsem říkala předtím, můj mozek byl na kaši, takže jsem nic z toho neřekla. Řekla jsem jenom „Hi“ a stála tam a pozorovala ty psi a lidi a připadala si hloupě. Asi jsem hloupě i vypadala.

Celé to trvalo dlouhých 45 minut. Myslim, že jsem řekla celkem 10 vět. Možná dvě z toho byly v angličtině a rozhodně byly hodně krátký a jednoduchý.

Od svých studentů často slyším věty jako:

A vím, že se kvůli tomu cítí fakt špatně. Mají pocit, že by se to nemělo stávat. Myslí si něco jako:

„Vždyť teď už něco umím, nějakou dobu mi to trvalo a dalo mi to práci a teď nic z toho nevím. Co to se mnou je?“

Před pár lety, když jsem byla jako dobrovolník v Kanadě, tam byl jeden týpek. Jimi. Byl ze severní Anglie a měl hodně silný přízvuk. Na začátku jsem mu nerozuměla ani jak se jmenuje.

Po pár dnech jsem si na to zvykla a většinu času jsem mu rozuměla v pohodě. Ale po náročnym dni, hlavně některý večery, kdy jsme byli hodně unavení, to bylo těžký. Pro Jimiho přizpůsobit svůj přízvuk tak, aby mu lidi rozuměli a pro nás ostatní (včetně rodilých mluvčích) mu prostě porozumět.

Ale vždycky jsme to nějak zvládli. Mluvili jsme v hodně jednoduchých větách. A taky jsme mluvili míň. Ale to důležitý jsme si dokázali sdělit. A to je to na čem záleží!

Jsou DOBRÝ DNY, kdy máte pocit, že mluvíte, tak jak nejlíp dovedete a cítíte se skvěle, ale jsou i uplně BLBÝ DNY, kdy jste unavený a je težký se soustředit nebo máte důležitější starosti než je angličtina a kdy jste schopný sotva říct i to „Hi“. Ale to je v pořádku.

Jestli si to potřebujete pořádně zafixovat, stáhněte si tapetu s afirmací.  Je v šesti originálních designech a padne nejen vašemu telefonu a počítači, ale i tabletu.

A až si ji nastavíte, nezapomínejte si afirmaci přečíst pokaždý, když na ni kouknete. Nezdá se to, ale fakt to funguje a za chvíli vás situace, kdy vaše angličtina stojí za prd nebudou trápit.

Podobné články